Histrie odívání, Novověk, RENESANCE

   

     Novověk se vyznačuje objevením amerického kontinentu,  dobýváním nových území, uvolněním mravů a poznáním, že lze žít i jinak než káže církev. Lidé se začínají pohybovat, stěhovat a cestovat. 

     Renesanční móda byla velkou změnou a další období se vyznačovali přepychem.

      Renesance

     Móda dostala v tomto „novém věku“ konečně přestala být jen nástrojem "ďábla" a stala se i součástí individuality každého člověka. V renesanci se vytrácí prvky náboženské gotiky a nastupuje plné respektování přirozených proporcí lidského těla. Novověk přináší lehké a splývavé linie a poprvé se objevuje samostatný živůtek oddělený od sukně.  Ideálem ženské krásy se stala mladá žena štíhlé postavy, která měla úzký pas, hubené ruce, nohy a zářivě plavé vlasy. 

Dámský oděv tvoří bohatě nařasená sukně, mnohdy prodloužená do vlečky, a úzký živůtek. Využívá se volnější šněrování, ikdyž ve Španělsku se poprvé objevil tuhý korzet, který spoutává hrudník a zužuje pas. 

Stal se na dlouhou dobu důležitou součástí ženského oděvu. Košile a pláště mužů se značně zjemnili. Oblíbeným materiálem byl samet, satén či šaty ze zlata. 

Ve Španělsku se u dvora vyvíjelo odívání ve zcela odlišných podmínkách a dostalo tak bylo odlišné. Jejich oděv byl  nepohodlný a nákladný, přesto se stal vzorem pro celou Evropu. A to paradoxně právě pro svoji nákladnost a nepohodlnost. Jeho upjatost podléhala přísné dvorské etiketě. Luxusem zas vyhovoval touze veřejně prezentovat bohatství a moc. Typickým prvkem pro španělský renesanční oděv je nošení vysokých límců u žen a mužský vyztužený koláčovitý límec. Španělská dvorská móda uvěznila i děti do krásného, ale nepohodlného „krunýře“.

Marilyn Monroe navšítivila pražský hrad!

     Letošní léto patří Marilyn Monroe, a její památce. Od 30. května do 20. září máme všichni možnost navštívit Jízdárnu pražského hradu a na vlastní oči si prohlédnout věci, které patřili zbožňované Marilyn Monroe. Jedná se zejména o kostýmy z jejích nejslavnějších filmů (cca 50 ks), boty (asi 30 párů), ale také některé dopisy, fotografie a osobní věci. Vše doplňují umělecké díla, na kterých je Marilyn ztvárněna, jako legendární sex symbol. 

     Kurátorka výstavy a ředitelka muzea ve Florenci, odkud tato expozice pochází, Stefanie Ricciová, se nechala slyšet, že výstava nazvaná Marilyn, ukáže tuto herečku jako mnohem složitější osobnost, než se jeví na první pohled. 

     Většinu bot, které Marilyn nosila vyrobil slavný švec hvězd Salvatore Ferragamo a právě jeho značka stojí za touhle výstavou. Místní pražský butik této značky umožnil, v průběhu akce "Prague fashion night", zákazníkům prohlédnout si tyto legendární kousky z blízka, nebo si je vyzkoušet. Butikem procházela bývalá majitelka obchodu v těch nejslavnějších červených střevících, pokrytých

kamínky.  Mohu potvrdit, že s bílým outfitem nositelky, se vyjímaly nádherně. Ale i přítomné modelce, Petře Němcové, by určitě slušely.

https://www.facebook.com/photo.phpfbid=347991358656983&set=a.319908644798588.1073741827.267395103383276&type=1&theater

Plné vstupné činí 240 Kč a snížené polovinu. Tak honem na hrad! Třeba se tam potkáme :)

Více na: http://www.marilynprague.cz/

Historie odívání, Pravěk - Středověk

Od počátku lidské existence se společně v průběhu evoluce lidské rasy vyvíjel a zdokonaloval také oděv. Ve vývoji lidstva z počátku plnil ryze praktické účely, zakrýval nahotu lidského těla, chránil jej před chladem nebo teplem, chránil kůži, když přišla do kontaktu s jiným materiálem. Tepelná izolace a ochrana byli první požadavky člověka na oděv.

Tehdy se lidé ještě neoblékali, pouze halili a nebyl to pověstný fíkový list, ale kus hrubé kůže, který byl prvním kouskem v lidském šatníku. Časem a dalším vývojem lidské společnosti začal oděv plnit i zcela jinou roli. Vyjadřoval postavení určitého jedince v celé hierarchii společnosti a byl považován za základní projev kultury národa. Stal se symbolem postavení jednotlivce ve společnosti.

Móda se v průběhu let měnila a to různým tempem jejího vývoje. V některých obdobích přetrvával stejný typ oděvu celé staletí, jindy se trendy měnili několikrát v průběhu jednoho roku. Sledování trendů a jejich dodržování nebylo vždy jednoduché, protože oděv byl často drahý a móda, nebyla záležitostí pro každého. Móda se týkala především panovníků, šlechty či buržoasie. Prostý lid na ni neměl prostředky.

      Pravěk a starověk

Pravěký oděv nelze konkrétně popsat. Pozůstával z kusů kožešin, později látek, které nevyhovovaly člověku u jakéhokoliv pohybu. Po objevení tkaniny, asi v mladší době kamenné, se začaly stylizovat první střihy. Lidé začali zpracovávat materiály do formy látky a ta se jednodušeji přizpůsobovala lidskému tělu. Látky se tkaly nejdřív v rámě, později na jednoduchých krosnách a materiály byly nejčastěji len, vlna nebo bavlna.

      Egypt

Egypt v období 2700 až 1000 př. n. l. byl průkopníkem v mnoha směrech. Původní obyvatelé Hamiti, africké národnosti, využívali jednoduchý tkací stav, na kterém vyráběli látky. Používali hlavně bílou bavlnu a dokázali utkat materiály velmi jemné až průsvitné. Muži nosili bederní roušku, kterou tvořil pruh látky ovinut kolem boků, upevněn v pase a ženy košilkovitý oděv, který přiléhal k postavě, měl krátké rukávy a někdy plisování. Jejich svrchní oděvy byly u žen velké šály přes ramena a vysoce postavení muži nosili kolem ramen kožešinové štóly. Oděv byl někdy doplněn o korálky, které kolem hrdla tvořily kulatý límec.

     Mezopotámie

 

 Na území Mezopotámie, u řek Eufrat a Tigris nosili lidé oděv, jehož základ tvořila zavinovací sukně a skládaný nešitý plášť. Oděv zdejších obyvatel známe zejména ze zachovaných plastik a reliéfů. Obyvatelé Mezopotámie jako první pěstovali len, který se v sumerštině nazýval Gad. Používali výšivky a sukně zdobili strukturami z vlny nebo zlatými pírky. Kromě krále, který nosil sandály, chodili všichni bosí. Jejich bojovníci nosili vysoké boty, někdy až kozačky. Sumerští muži nosili vlasy svázané stuhou a bradu, která byla symbolem moci, stříhali do hranata. Jejich ženy nosili poměrně dlouhé vlasy splétané do uzlů.

      Starověké Řecko

Podobně jako Egypťané začali i lidé ve starověkém Řecku připisovat oděvu mimo praktických vlastností, také estetickou roli. Řekové definovali ideál krásy. Krása pro ně znamenala dokonalý soulad v harmonickém celku. Jejich oděv se stal prakticky naplněním těchto zásad, spojil krásu s účelností. Přestože byl oděv vytvořen velmi jednoduše, bez střihu a šití, splňoval vše, co od oděvu očekáváme i my. Materiálem bylo jemné plátno, které dováželi z Egypta nebo Indie.

Základním typem oděvu byl Chitón. Tvořili jej dva pruhy látky, které byly na ramenou a po bocích těla sepnuty za pomocí spon, knoflíků nebo jednoduše sešité. Chitón byl jemný, někdy až průsvitný. Šíře látky, potřebné na tento oděv, se pohybovala kolem čtyř metrů. V pase si jej převazovali jedním nebo více pásky. Muži nosili tento oděv obvykle dlouhý ke kolenům, ale starší generace a vyšší vrstvy jej měli delší. Ženy nosili Chitón výhradně dlouhý a na něj si oblékali ještě vrchní část, oděv s názvem Peplos, který měl v horních partiích dvojitou vrstvu. Jako svrchní oděv nosili muži i různé pláště. Chlamys byl také vojenský plášť, který se upínal na jednom rameni. Himation byl obdélně střižený svrchní vlněný plášť, který splýval až pod kolena, přehozený přes levé rameno nebo zahaloval celé tělo i hlavu. Pláště byli mnohdy z pestře barevných látek. Doma chodili všichni bosí, ale na delší cesty nebo vycházky nosili sandály z kůže s řemínky. Již v této době lidé připisovali barvám symbolický význam. Bílou barvu mohla oblíkat pouze aristokracie, zelenou, šedou nebo hnědou venkované a černá byla barvou smutku.

      Starověký Řím

Obyvatelé velké Římské říše se inspirovali nejen celou antickou kulturou, ale i řeckým oděvem. Základem římského oděvu byla tunika, ze dvou pruhů látky, sešitá na ramenou a bocích s otvory na ruce a hlavu. Později k ní začali přišívat také rukáv sahající k loktům. Nosila se přepásaná a mírně podkasaná v pase. Muži nosili délku ke kolenům, starší generace, ženy a vyšší společenské vrstvy dlouhou až na zem nebo ke kotníkům. Senátoři se svým oděvem lišili od civilního obyvatelstva. Jejich tunika měla na prsou a zádech široký purpurový pás. Svrchní vrstva oděvu byla Tóga. Byla zároveň také znakem svobodných Římanů. Stříhali ji do tvaru elipsy a řasili ji na levém rameni. Vyžadovala klidný pohyb, protože její rozměry byli asi 3,5 na 5,5 metru. Senátoři nosili Tógu zdobenou purpurovým lemem a císař měl Tógu purpurovou celou, zdobenou zlatými nitěmi. Svobodní Římané se odlišovali od cizinců a otrokyň, jak to jen šlo. Například oděv otrokyň, cizinek a svobodných Římanek se lišil počtem oblékaných vrstev roucha. Základní vrstva ženské tuniky sahala až ke kotníkům. Aristokratické ženy si na ni oblékaly Stolu, druh široké sukně z jemného plátna, která se sepínala na prsou a rameni, a na vrch nosily plášť Palla, který mohli nosit pouze svobodní Římanky.

      Byzantská říše

Počátky východořímské říše souvisí s přestěhováním římského císaře Konstantina Velikého a jeho dvora na východ. Oděv Byzantské říše, která se datuje od roku 330 n. l. a přetrvává dalších tisíc let, zásadně ovlivnil vývoj odívání v zemích východní Evropy a Ruské říše. Jeho základ pocházel z římského oděvu, ale byl zásadně ovlivněn orientem. Byl více zřasený, bohatší, zdobnější a barevnější. Bílá barva byla barvou smuteční a purpurovou vyhradili pro královský pár. Základem byzantského oděvu zůstala tunika s dlouhými rukávy a krátký plášť. Materiálem byla většinou vlna, ale vyšší vrstvy nosili také barevné hedvábí bohatě zdobené ornamenty například s křesťanskými symboly. Plášť byl i nadále symbolem nadřazenosti a byl zhotoven z tuhého brokátu. Ženy nosily široké tuniky košilového střihu, kdy spodní tunika sahala k zemi a měla úzké dlouhé rukávy. Vrchní tunika byla o něco kratší a měla rukávy široké. Základem oděvu byzantské říše bylo potlačení všech známek ženskosti, nahoty                 a úplné zahalení postavy. Křesťanská morálka zahalila v několika vrstvách oděvu celé tělo od hlavy k patě. Také plášť halil celou postavu, u dvora byl často protkáván zlatem a stříbrem. Slované zhotovovali oděv ze lnu, konopí a vlny.

      Slované

Slovanské ženy tkaly velmi jemné plátno, které se stalo ceněným zbožím a dokonce i platidlem. Základem slovanského oděvu byl rubáš. Rubáš byla plátěná košile, která byla variací římské tuniky. Mužský rubáš sahal ke kolenům a ženský ke kotníkům. V pase jej převazovali pásky nebo pruhem látky. Muži nosili kabáty s dlouhými rukávy a knoflíky, podobné dnešním, které někdy podšívali kožešinou. Spodní část těla halili do nohavic a měli i obuv. Nejjednodušší obuví byli krpce zhotovené z jednoho kusu kůže, které drželi na nohou za pomoci řemínků. Dodnes se zachovali jako součást některých krojů, hlavně v regionu Liptov na Slovensku.

     Středověk

Období středověku trvalo kolem tisíc let a přesto se toho v chování ani vkusu lidí mnoho nezměnilo. Bylo to období, kdy všechno řídila katolická církev a lidé se řídili jejím kázáním. Vystřídalo se jen několik uměleckých slohů a u oděvu tomu nebylo jinak. Jeho změna probíhala velmi pomalu. Celému období panovala přísná náboženská morálka.

      Románský oděv

O několik století později, v období stěhování národů, nevznikl jednotný umělecký sloh a ani románský oděv nebyl jednotný. Muži si osvojili nohavice a k nim nosili pořád tuniky. V době raného středověku byly předchůdci kalhot – nohavice – považovány za „barbarské“. Lidový oděv byl pořád jednoduchý a praktický, ale vládnoucí vrstva si v tomto období již vážněji zakládala na módě. Pánská tunika měla různé délky a v pase se podvazovala. Byla hodně zdobená. Střih oděvu byl pořád jednoduchý a moc se neodlišoval, zato materiály byly pestrobarevné, zdobené výšivkami a lemy. Nosili se široké až skoro lodičkové výstřihy. Ženy nosily spodní košilový oděv, sahající k zemi, a vrchní, velmi podobný, akorát více zdobený, kratší, se širokými rukávy. Vdané ženy si vlasy kryly šátkem nebo závojem, svobodné si je zdobily čelenkami.

      Gotický oděv

Společnost, které vládli feudálové a církev, byla výrazně diferenciovaná, což se projevilo také v odívání. Lidé mezi 12. a 14. stoletím se museli oblékat cudně, tak aby nepobuřovali své okolí. Když se tak stalo, museli zaplatit peněžní pokutu, nebo byli vypovězeni ze své obce. To jak se měli lidé té doby oblékat, bylo oficiálně předepsané. Byl určen styl, metráž látky i barvy. Módu určovala vysoká šlechta a ostatní se pouze přizpůsobovali. Rytířská doba uctívala krásu propojenou s mravností. Gotika přejala románský zdvojený oděv, ale více rozlišila ženskou a mužskou siluetu. Gotický oděv se lišil od volného košilového typu tím, že byl tvarovaný na tělo. Složitý střih oděvu vyžadoval specializovaného řemeslníka – „kráječe“ – krejčího. Ženy začaly nosit obepnuté šaty, s rozšířenou sukní a úzkými rukávy. Muži začali nosit krátké kabátce a úzké kalhoty, které končili buď na kotníku, nebo pokrývali i chodidlo a byli opatřeny podešví. Často se využívaly závoje, které se upevňovaly na špičku klobouku. V tomhle období je pro módu podstatné zakládání cechů, ve kterých si šlechta nechávala zhotovovat oděv u krejčovských mistrů. Tato výroba oděvů umožnila větší rozlišování oděvů pro nošení doma nebo na ven, pro běžné nebo významné společenské příležitosti a také oděv svobodných nebo vdaných žen.

SVĚT A KRÁSA MÓDNÍHO PRŮMYSLU

Móda je pojem dnes ztotožňován s oděvem i celým oděvným průmyslem. Slovo móda se stalo jakýmsi synonymem toho, co je zrovna aktuálně trendy v oblasti odívání. Jedna definice praví, že móda je „dočasný, obecně přijatý a obecně závazný názor na vnější kulturní formy, jehož dočasnost implikuje potřebu změny a jehož kořeny netkví vždy v racionálním postupu, mohly bychom se zabývat stylem života, stolováním, automobily, hudbou, malířstvím i literaturou. Ale nejvlastnějším vyjádřením pojmu „móda“ je přece jenom oblast oděvu.“(SKARLANTOVÁ, J. Od fíkového listu k džínům)

Co je a co není módní, neboli v módě a tedy in, určují jak návrháři haute couture, tak samotné obchody s oblečením, tím, co se rozhodnou v nich nabízet k prodeji. A jelikož prodejci nabízí pouze to, po čem je největší poptávka, rozhodují v podstatě sami lidé o tom, co se nosí. Pravděpodobně si to neuvědomují a módu vnímají spíš jako něco magického, co k nim přijde ze shora a jednoduše je to dané. Nezkoumají, proč je něco více módní zrovna v danou chvíli. Jednoduše to odpozorují nebo si to přečtou v některém z módních časopisů a přijmou to za své. Tisk, zaměřený na módu, poskytuje každý měsíc podrobný přehled všech stylů a trendů aktuální sezóny.  Redaktoři těchto časopisů se většinou účastní týdnů módy, které se konají v některých metropolích, a pořizují spoustu obrázků i videí. Z této události poté půl roku píšou rešerše. To, co se na módních molech objevovalo nejčastěji, označí hitem sezóny. V naší středoevropské společnosti existují lidé, kteří se módou striktně řídí a investují do svého vzhledu čas i peníze. Kladou velký důraz na vzhled a také na názor okolí. Ale to, co je módní, není tak jednoznačné, jak to bývalo v minulosti. Již není k dostání žádný soupis pravidel, jak by měl oděv tuto sezónu vypadat, jak to bylo třeba za První republiky. Dnes jsou v módě různé styly najednou. Někdo nosí ležérní eleganci, jiný zas sportovní styl. Každý si hledá svou cestu a v rámci ní se může realizovat.

Oděvem můžeme vyjádřit svůj postoj a dotvořit svojí identitu. Pokud si něco oblékneme, působíme tím na své okolí, které si na základě toho vytváří svůj postoj k nám. I ti, kteří oděvu nepřikládají důležitou roli, o svůj zevnějšek nijak zvlášť nepečují a nezajímá je reakce jejich okolí, tím také vyjadřují svůj postoj. Prezentují se způsobem, kterým komunikují, že vizuální role oděvu není pro jejich život důležitá a nejspíš pro ně oděv plní pouze praktickou funkci chránění těla před zimou.  Avšak určité společenské příležitosti vyžadují přiměřený oděv. V takovém případě i oni, napříč chladnému či skeptickému postoji, jsou společenským apelem okolí donuceni svůj zevnějšek přizpůsobit okolnostem. Když se stane, že někomu přijde pozvánka na důležitou společenskou událost, dotyčný se bez splnění podmínky dodržení určeného dresscodu nemůže zúčastnit. Móda i oděv jsou proto neoddělitelnou součástí každodenního života.

Módní průmysl významně ovlivňuje hospodářskou situaci. Ve dvacátém století se čas v módním průmyslu začal počítat na sezóny a kolekce, ale i tak si lidé kupovali oblečení na delší dobu užití než je tomu dnes. V rokoku byl sice oděv nepředstavitelně nákladní záležitostí, ale i dnes stojí oblečení ušité luxusní značkou nemalé peníze a není zdaleka tolik využito, co kdysi.  I když se módní tvůrci inspirují kolikrát tím, co už bylo a tvrdí, že v módě se nedá vymyslet nic nové, pouze kombinovat staré, přesto se obchody vždy v září a únoru naplní novými kolekcemi pro nadcházející sezónu. A my jdeme a koupíme si několik kousků, podle svého gusta, abychom si jej doma odložili do přeplněných skříní.