Historie odívání, Pravěk - Středověk

Od počátku lidské existence se společně v průběhu evoluce lidské rasy vyvíjel a zdokonaloval také oděv. Ve vývoji lidstva z počátku plnil ryze praktické účely, zakrýval nahotu lidského těla, chránil jej před chladem nebo teplem, chránil kůži, když přišla do kontaktu s jiným materiálem. Tepelná izolace a ochrana byli první požadavky člověka na oděv.

Tehdy se lidé ještě neoblékali, pouze halili a nebyl to pověstný fíkový list, ale kus hrubé kůže, který byl prvním kouskem v lidském šatníku. Časem a dalším vývojem lidské společnosti začal oděv plnit i zcela jinou roli. Vyjadřoval postavení určitého jedince v celé hierarchii společnosti a byl považován za základní projev kultury národa. Stal se symbolem postavení jednotlivce ve společnosti.

Móda se v průběhu let měnila a to různým tempem jejího vývoje. V některých obdobích přetrvával stejný typ oděvu celé staletí, jindy se trendy měnili několikrát v průběhu jednoho roku. Sledování trendů a jejich dodržování nebylo vždy jednoduché, protože oděv byl často drahý a móda, nebyla záležitostí pro každého. Móda se týkala především panovníků, šlechty či buržoasie. Prostý lid na ni neměl prostředky.

      Pravěk a starověk

Pravěký oděv nelze konkrétně popsat. Pozůstával z kusů kožešin, později látek, které nevyhovovaly člověku u jakéhokoliv pohybu. Po objevení tkaniny, asi v mladší době kamenné, se začaly stylizovat první střihy. Lidé začali zpracovávat materiály do formy látky a ta se jednodušeji přizpůsobovala lidskému tělu. Látky se tkaly nejdřív v rámě, později na jednoduchých krosnách a materiály byly nejčastěji len, vlna nebo bavlna.

      Egypt

Egypt v období 2700 až 1000 př. n. l. byl průkopníkem v mnoha směrech. Původní obyvatelé Hamiti, africké národnosti, využívali jednoduchý tkací stav, na kterém vyráběli látky. Používali hlavně bílou bavlnu a dokázali utkat materiály velmi jemné až průsvitné. Muži nosili bederní roušku, kterou tvořil pruh látky ovinut kolem boků, upevněn v pase a ženy košilkovitý oděv, který přiléhal k postavě, měl krátké rukávy a někdy plisování. Jejich svrchní oděvy byly u žen velké šály přes ramena a vysoce postavení muži nosili kolem ramen kožešinové štóly. Oděv byl někdy doplněn o korálky, které kolem hrdla tvořily kulatý límec.

     Mezopotámie

 

 Na území Mezopotámie, u řek Eufrat a Tigris nosili lidé oděv, jehož základ tvořila zavinovací sukně a skládaný nešitý plášť. Oděv zdejších obyvatel známe zejména ze zachovaných plastik a reliéfů. Obyvatelé Mezopotámie jako první pěstovali len, který se v sumerštině nazýval Gad. Používali výšivky a sukně zdobili strukturami z vlny nebo zlatými pírky. Kromě krále, který nosil sandály, chodili všichni bosí. Jejich bojovníci nosili vysoké boty, někdy až kozačky. Sumerští muži nosili vlasy svázané stuhou a bradu, která byla symbolem moci, stříhali do hranata. Jejich ženy nosili poměrně dlouhé vlasy splétané do uzlů.

      Starověké Řecko

Podobně jako Egypťané začali i lidé ve starověkém Řecku připisovat oděvu mimo praktických vlastností, také estetickou roli. Řekové definovali ideál krásy. Krása pro ně znamenala dokonalý soulad v harmonickém celku. Jejich oděv se stal prakticky naplněním těchto zásad, spojil krásu s účelností. Přestože byl oděv vytvořen velmi jednoduše, bez střihu a šití, splňoval vše, co od oděvu očekáváme i my. Materiálem bylo jemné plátno, které dováželi z Egypta nebo Indie.

Základním typem oděvu byl Chitón. Tvořili jej dva pruhy látky, které byly na ramenou a po bocích těla sepnuty za pomocí spon, knoflíků nebo jednoduše sešité. Chitón byl jemný, někdy až průsvitný. Šíře látky, potřebné na tento oděv, se pohybovala kolem čtyř metrů. V pase si jej převazovali jedním nebo více pásky. Muži nosili tento oděv obvykle dlouhý ke kolenům, ale starší generace a vyšší vrstvy jej měli delší. Ženy nosili Chitón výhradně dlouhý a na něj si oblékali ještě vrchní část, oděv s názvem Peplos, který měl v horních partiích dvojitou vrstvu. Jako svrchní oděv nosili muži i různé pláště. Chlamys byl také vojenský plášť, který se upínal na jednom rameni. Himation byl obdélně střižený svrchní vlněný plášť, který splýval až pod kolena, přehozený přes levé rameno nebo zahaloval celé tělo i hlavu. Pláště byli mnohdy z pestře barevných látek. Doma chodili všichni bosí, ale na delší cesty nebo vycházky nosili sandály z kůže s řemínky. Již v této době lidé připisovali barvám symbolický význam. Bílou barvu mohla oblíkat pouze aristokracie, zelenou, šedou nebo hnědou venkované a černá byla barvou smutku.

      Starověký Řím

Obyvatelé velké Římské říše se inspirovali nejen celou antickou kulturou, ale i řeckým oděvem. Základem římského oděvu byla tunika, ze dvou pruhů látky, sešitá na ramenou a bocích s otvory na ruce a hlavu. Později k ní začali přišívat také rukáv sahající k loktům. Nosila se přepásaná a mírně podkasaná v pase. Muži nosili délku ke kolenům, starší generace, ženy a vyšší společenské vrstvy dlouhou až na zem nebo ke kotníkům. Senátoři se svým oděvem lišili od civilního obyvatelstva. Jejich tunika měla na prsou a zádech široký purpurový pás. Svrchní vrstva oděvu byla Tóga. Byla zároveň také znakem svobodných Římanů. Stříhali ji do tvaru elipsy a řasili ji na levém rameni. Vyžadovala klidný pohyb, protože její rozměry byli asi 3,5 na 5,5 metru. Senátoři nosili Tógu zdobenou purpurovým lemem a císař měl Tógu purpurovou celou, zdobenou zlatými nitěmi. Svobodní Římané se odlišovali od cizinců a otrokyň, jak to jen šlo. Například oděv otrokyň, cizinek a svobodných Římanek se lišil počtem oblékaných vrstev roucha. Základní vrstva ženské tuniky sahala až ke kotníkům. Aristokratické ženy si na ni oblékaly Stolu, druh široké sukně z jemného plátna, která se sepínala na prsou a rameni, a na vrch nosily plášť Palla, který mohli nosit pouze svobodní Římanky.

      Byzantská říše

Počátky východořímské říše souvisí s přestěhováním římského císaře Konstantina Velikého a jeho dvora na východ. Oděv Byzantské říše, která se datuje od roku 330 n. l. a přetrvává dalších tisíc let, zásadně ovlivnil vývoj odívání v zemích východní Evropy a Ruské říše. Jeho základ pocházel z římského oděvu, ale byl zásadně ovlivněn orientem. Byl více zřasený, bohatší, zdobnější a barevnější. Bílá barva byla barvou smuteční a purpurovou vyhradili pro královský pár. Základem byzantského oděvu zůstala tunika s dlouhými rukávy a krátký plášť. Materiálem byla většinou vlna, ale vyšší vrstvy nosili také barevné hedvábí bohatě zdobené ornamenty například s křesťanskými symboly. Plášť byl i nadále symbolem nadřazenosti a byl zhotoven z tuhého brokátu. Ženy nosily široké tuniky košilového střihu, kdy spodní tunika sahala k zemi a měla úzké dlouhé rukávy. Vrchní tunika byla o něco kratší a měla rukávy široké. Základem oděvu byzantské říše bylo potlačení všech známek ženskosti, nahoty                 a úplné zahalení postavy. Křesťanská morálka zahalila v několika vrstvách oděvu celé tělo od hlavy k patě. Také plášť halil celou postavu, u dvora byl často protkáván zlatem a stříbrem. Slované zhotovovali oděv ze lnu, konopí a vlny.

      Slované

Slovanské ženy tkaly velmi jemné plátno, které se stalo ceněným zbožím a dokonce i platidlem. Základem slovanského oděvu byl rubáš. Rubáš byla plátěná košile, která byla variací římské tuniky. Mužský rubáš sahal ke kolenům a ženský ke kotníkům. V pase jej převazovali pásky nebo pruhem látky. Muži nosili kabáty s dlouhými rukávy a knoflíky, podobné dnešním, které někdy podšívali kožešinou. Spodní část těla halili do nohavic a měli i obuv. Nejjednodušší obuví byli krpce zhotovené z jednoho kusu kůže, které drželi na nohou za pomoci řemínků. Dodnes se zachovali jako součást některých krojů, hlavně v regionu Liptov na Slovensku.

     Středověk

Období středověku trvalo kolem tisíc let a přesto se toho v chování ani vkusu lidí mnoho nezměnilo. Bylo to období, kdy všechno řídila katolická církev a lidé se řídili jejím kázáním. Vystřídalo se jen několik uměleckých slohů a u oděvu tomu nebylo jinak. Jeho změna probíhala velmi pomalu. Celému období panovala přísná náboženská morálka.

      Románský oděv

O několik století později, v období stěhování národů, nevznikl jednotný umělecký sloh a ani románský oděv nebyl jednotný. Muži si osvojili nohavice a k nim nosili pořád tuniky. V době raného středověku byly předchůdci kalhot – nohavice – považovány za „barbarské“. Lidový oděv byl pořád jednoduchý a praktický, ale vládnoucí vrstva si v tomto období již vážněji zakládala na módě. Pánská tunika měla různé délky a v pase se podvazovala. Byla hodně zdobená. Střih oděvu byl pořád jednoduchý a moc se neodlišoval, zato materiály byly pestrobarevné, zdobené výšivkami a lemy. Nosili se široké až skoro lodičkové výstřihy. Ženy nosily spodní košilový oděv, sahající k zemi, a vrchní, velmi podobný, akorát více zdobený, kratší, se širokými rukávy. Vdané ženy si vlasy kryly šátkem nebo závojem, svobodné si je zdobily čelenkami.

      Gotický oděv

Společnost, které vládli feudálové a církev, byla výrazně diferenciovaná, což se projevilo také v odívání. Lidé mezi 12. a 14. stoletím se museli oblékat cudně, tak aby nepobuřovali své okolí. Když se tak stalo, museli zaplatit peněžní pokutu, nebo byli vypovězeni ze své obce. To jak se měli lidé té doby oblékat, bylo oficiálně předepsané. Byl určen styl, metráž látky i barvy. Módu určovala vysoká šlechta a ostatní se pouze přizpůsobovali. Rytířská doba uctívala krásu propojenou s mravností. Gotika přejala románský zdvojený oděv, ale více rozlišila ženskou a mužskou siluetu. Gotický oděv se lišil od volného košilového typu tím, že byl tvarovaný na tělo. Složitý střih oděvu vyžadoval specializovaného řemeslníka – „kráječe“ – krejčího. Ženy začaly nosit obepnuté šaty, s rozšířenou sukní a úzkými rukávy. Muži začali nosit krátké kabátce a úzké kalhoty, které končili buď na kotníku, nebo pokrývali i chodidlo a byli opatřeny podešví. Často se využívaly závoje, které se upevňovaly na špičku klobouku. V tomhle období je pro módu podstatné zakládání cechů, ve kterých si šlechta nechávala zhotovovat oděv u krejčovských mistrů. Tato výroba oděvů umožnila větší rozlišování oděvů pro nošení doma nebo na ven, pro běžné nebo významné společenské příležitosti a také oděv svobodných nebo vdaných žen.