JIH proti SEVERU

Chtěla bych se teď trochu pokusit zhotnotit jeden z mých nejoblíbenějších filmů (podívám se na něj i ze strany produkce, nejen diváka) minulého století Gone with the wind z roku 1939. V českém překladu Jih proti severu. Český název je nespíše odvozen z historického časového úseku, do kterého byl děj posazen, ale o americké občanské válce film rozhodně není. I když je do děje zakomponována a výrazně změní osudy hlavních hrdinů. 

Film je především romantickou ságou, která nemá (na tu dobu netradičně) takzvaný "happy end". Původní název (zachován například i ve slovenském překladu) doslova znamená „odváto větrem“. Název byl převzat ze stejnojmenné knihy, ze které byl čerpán i námět pro scénář. Mě film fascinoval již od první chvíle, kdy jsem jej shlédla a pravidelně ve mně vyvolá velké emoce. Tentokrát jsem se na něj, ale dívala s odstupem a pozorovala technickou část tohoto velkolepého díla.

Námět a scénář

     Na začátku filmu se po úvodních titulkách objeví jméno spisovatelky, která napsala knihu Gone with the wind a pod ním věta :„Příběh starého jihu.“. Margaret Mitchell, která je držitelkou Pulitzerovi ceny, napsala životní příběh Scarlett O´ Hara . Strhující životní a milostní příběh se odehrává na pozadí občanské války Spojených států, kdy se na válku pohlíží ze strany Konfederace. Margaret Mitchell se kniha povedla natolik, že se ve své době stala nejprodávanější knihou hned po Bibli, a to je tedy úspěch. Inspiraci pro napsání tohoto díla našla Margaret Mitchell v básni Cynara od Ernesta Dowsona. Příběh filmu je vytržen z příběhu stejnojmenné knihy, která vypráví o životě hlavní hrdinky od jejího narození až do dospělosti. Do filmu byla použita část příběhu, kdy je hlavní hrdince od šestnácti do dvaceti osmi let. Napsání scénáře se chopil Sydney Howards, ale jeho původní forma by vyžadovala šest hodin filmu. Proto musel být scénář přepsán. Povedlo se jim to zkrátit, ale i přesto je film dlouhý protože má délku 222 minut. Bylo natočeno 500 000 stop materiálu, což bylo následně zmenšeno na 20 000 stop. Sidney Howard byl prvním člověkem, který Oscara dostal posmrtně. Producent David O. Selznick chtěl mít u natáčení Sydneyho Howardse pořád po ruce, ale ten odmítl a tak požádal režiséra Victora Fleminga. Ten měl za sebou několik úspěšných filmů, mimo jiné i slavný snímek Čaroděj ze země Oz.

Stručný děj

     Příběh mladé ženy jménem Scarlett O´Hara  začíná textem, který popisuje dějiště příběhu. Píše se o takzvaném „Starém Jihu“, zemí kavalírů a plantáží bavlny, země pánů a otroků, civilizaci odváté větrem. Scarlett je obletovaná mladá dívka, která je hrdá, má vlastní názor a umí manipulovat s lidmi, zejména s muži. Již z prvního záběru je pochopitelné, že Scarlett není příjemná jistá Melanie Hamilton. Z pouhého pohledu a tónu hlasu herečky divák vytuší, že Scarlett na Melanie žárlí a potom, co jí kluci ze sousedství oznámí, že si jistý Ashlie Wilkes bude jmenovanou Melanie brát za ženu,  kamera přiblíží záběr na obličej Scarlett, kde se v mžiku na obličeji herečky jeví zklamání, překvapení zármutek i hněv vše pospolu. Všechny tyto dojmy potvrdí v dalším záběru slovy: „Hloupost! Ashlie miluje mě.“ Při nichž zamyšleně odchází. V jediném záběru divák pochopí, co se postavě honí v hlavě, a naznačí, o čem příběh bude. Zamilovaná Scarlett si přežije několik velkých životních zvratů, třikrát se i vdá, ale po celý život touží jen po jediném muži, kterého nemůže mít. 

     Do ní se zamiluje tulák Rett Butler. Ona však jeho lásku odmítá a to nejen pro to, že miluje Ashlie Wilkesna, ale také proto, že Rett Butler zná její tajemství (o lásce k Ashliemu, kterou později tají) a tím jí ponižuje. Hrdá, vzdorovitá a svéhlavá Scarlett dělá všechno proto, aby se dostala blíž ke své lásce. Spřátelí se i s jeho manželkou, jen aby mu byla nablízku. Nastanou však tvrdé časy války a přijde o všechno. Provdá se pro peníze, aby zachránila rodný dům, ale stane se brzy vdovou. 

     Do třetího manželství jí vyzve sám Rett Butler. Z lásky jí rozmazluje a chvíli jsou opravdu šťastní. Porodí mu dceru, ale potom znovu nastane krize, protože se probudí její zašlé city k Ashliemu Wilksovi, kterého si drží po celý život na blízku. Po potratu a úmrtí jejích dcery se manželství zcela rozpadá. Až na smrtelné posteli Melanie, manželka Ashlieho, zapřísahá, aby byla hodná na svého manžela, protože jí doopravdy miluje. Teprve po smrti Melanie si Scarlett uvědomí, že s Ashliem to nebyla opravdová láska a na velké očekávání diváků konečně zjistí, že celý život milovala omyl a její opravdová láska je její manžel Rett Butler. Ten však má už všeho dost a odejde od ní. V závěrečné scéně se hlavní hrdinka zhroutí na schody a opakuje si, že vymyslí jak ho přilákat zpět, ale ne dnes, protože by se zbláznila. Na závěr zazní proslulá hláška: „Zítra je také den.“  Ta dává divákovi naději, že jejich příběh lásky, kterému čtyři hodiny fandili, nakonec třeba nekončí, i když film nemá šťastný konec.

Herecké obsazení

    Herecké obsazení bylo hvězdné. O roli hlavní postavy se ucházely tři herečky, ale nakonec jí získala Vivien Leigh, která si za tento film později odnesla Oscarovou sošku. Ztvárnění tvrdohlavé a pyšné potvory v provedení Vivien bylo brilantní. Hlavní postavě každý držel palce a doufal v její štěstí, i když divák věděl, že si více méně svůj osud zasloužila. Všechny ženy do kin jako magnet přitáhnul Clark Gable, který ztvárnil roli tuláka, vypočítavého zlatokopa, který po válce zbohatnul a hleděl jen sám na sebe. Původně měl postavu hrát Gary Cooper, ale právě Clark Gable udělal z filmu kult. 

    Charakter jeho postavy se v průběhu filmu ukazuje z různých stránek a na konci je z něj dobrý člověk, který si váží hodné lidi, milující táta a manžel a člověk, kterému záleží na pověsti a ostatních lidech. Postava Retta Butlera jakoby mu byla šita na míru. Po shlédnutí filmu divák zapomněl na jeho jméno a pamatoval si pouze Retta Butlera. Nerozhodného a nevýrazného Ashley Wilkesa zahrál Leslie Howard. Na svou postavu byl zpočátku hodně starý a nepomohli ani vrstvy make–upu. Jeho postava sice byla ženami zbožňována a milována, ale nebylo jasné proč, moc se neprojevil. Byl nerozhodný v lásce, své názory nedával dostatečně najevo, ale možná jen nedostal od režie příležitost na větší prosazení své postavy. Čtyřúhelník uzavírá postava Melanie Hamilton, kterou zahrála Olivia de Havilland. Olivia de Havilland byla pod záštitou Warner Brothers, konkurenčních studií, když jí požádalo MGM, aby hrála roli Melanie. Ve filmu chtěla hrát tak moc, že požádala studio o zrušení smlouvy. Její hraní a andělský pohled působilo na diváka dojmem, že Melanie Hamilton je světice.

     Herecké výkony jsou dobré a stvárnění postav přiměřeně odpovídá knize, ze které byl námět převzat. Některé scény jsou zahrané brilantně i na dnešní dobu. Zejména postava Retta Butlera, kterou ztvárnil Clarke Gable, je očarující a věrohodná. Obe hlavní role ovšem často přehrávají a to někdy až diváka zamrzí. Například v třicáté minutě druhé hodiny filmu, kdy se Scarlett vrací přes válkou zpustošenou zemi domů na Taru. Po návratu domů se Scarlett dozví od služebné, že její matku včera zabila nemoc. Služebná působí nepřirozeně a herečka Vivien Leigh běhá po domě a nevěřícně volá na matku. Hlas a výraz herečky neodpovídají situaci a scéna je zahrána opravdu bídně. Co se týče takzvaného přehrávání, je viditelné nejvíce u milostných scén hlavních postav. Například u loučení nebo vyznání lásky. Jenomže když přihlédneme na fakt, že je to romantická sága a navíc natočená po druhé světové válce ve Spojených státech, výkonu herců se není co divit. Dá se říct, že přesně tohle se od nich v danou dobu vzniku filmu čekalo.

 Režie, střih a produkce

     Film je z dílny studia A Selznick International Picture. David. O. Selznick byl sice producentem, ale v závěru titulek se objeví, že produkce byla vytvořena Williamem Cameronem Menziesem.  David O. Selznick si pro režii vybral Victora Fleminga, ale na filmu se podílel také režisér George Dewey Cukor. Jeho jméno však není uvedeno v titulcích, jelikož ho Victor Fleming po pěti týdnech nahradil. Kameramanem byl Frank Maher. Victor Fleming a jeho dvě nejslavnější díla se zrodila v jednom roce (1939), kdy těsně po sobě natočil Jih proti severu a muzikál Čaroděj ze země OZ. Jejich sláva předběhla pověst jeho samotného. Oba to byly v podstatě projekty řízené producentem a v obou případech Fleming během natáčení nahradil původního režiséra, mj. aby vyřešil různé produkční problémy. Měl pověst neústupného šéfa a chytrého tvůrce a obou nelehkých úkolů se zhostil vpravdě mistrně. Stříhání filmu připadlo na dva lidi, Haal C. Kerna a jeho pomocníka Jamese E. Newcoma.

      Hodnocení práce režiséra a střihače je ovšem obtížné. Film natočený ve třicátých letech minulého století nelze srovnávat s filmy, které se točí dnes, proto je za potřebí se na dílo filmových profesí tehdejší doby dívat s odstupem a také respektem. Jih proti severu je jeden s prvních filmů natočených systémem barevných obrázků. V té době film jako takový nebyl tolik pokročilý a tento film rozhodně předčil svou dobu. Jenomže oko dnešního diváka, které je schopné pojmout tisíce střihů scén v pár minutách, je poněkud zmatené z režijního s střihačského provedení některých scén. Třeba v deváté minutě filmu Scarlett vyhlíží otce, který se vrací na koni domů. Pospíchá mu naproti. Tento pohyb je poskládán ze scén, kdy je otec cválá na koni přes louku z prava do leva, po té přecválá přes řeku ze zadu směrem ke kameře a nakonec sesedá z koně a pěšky jde dceři v ústrety v úplně jiné části exteriéru z leva do prava. Taky Scarlett utíká ze zadu ke kameře, z prava do leva, v další scéně z leva do prava a otci v ústrety z prava do leva. Pokaždé v jiné části exteriéru a kamera umístněná v jiném koutě. Když se otec s dcerou sejdou, tak je snímá nejdříve kamera z opačné strany jezera a uprostřed rozhovoru se přestřihne na kameru, která je snímá z druhé strany tak, jakoby se dívala na místo, kde stojí kamera první. Divák nemá o prostředí z těchto snímání a stříhání exteriéru přehled. Ztrácí se a nedovede si představit, jak okolí vypadá.  Film je natočen dlouhými záběry, které často začínají velkým záběrem. Buď se ke kameře přibližují herci, nebo ona k nim, nebo obojí současně.  Záběry mají většinou kolem půl minuty někdy i déle.

     Zkrácení scénáře způsobilo, že na objasnění situací nesloužili pouze natočené scény, ale také texty, které proběhly před kamerou a objasňovali situaci, ve které se země nacházela. Například text, který se objevuje ve 46 minutě filmu, kdy končí americká občanská válka dlouhou bitvou v Pensylvánii. Text upřesňuje situaci a na pozadí textu je záběr na shromáždění lidu čekajícího na seznamy nově padlých ve válce. Dalším způsobem, kterým režie upřesňuje děj je nahlížení do korespondence, kterou postavy mezi sebou vedou.  

                                                                                        

Zvuk a hudba

     Kvalita zvuku není s dnešní dobou srovnatelná. Přesto je řeč herců srozumitelná a práce zvukaře odvedena dobře. Zvukařská práce u tohoto starého filmu, také není lehce hodnotitelná. Zvuky prostředí téměř nejsou slyšet. Hlasy herců jsou v jemném šumu a překrývají se většinu času s hudbou v pozadí. Koňský cval, běh po schodech či tanec buď není slyšet, nebo nepřesně dosedá do záběrů. Pohyb lidí nebo prostředí není slyšitelný téměř vůbec. Hudbou je podtržená atmosféra, nálada, pocity postav. Hudba hraje v různém rytmu v pozadí filmu téměř celou dobu. Má rytmus a melodii klasické hudby, na kterou se v době občanské války Spojených států tančilo. Je ovšem doladěná do situací podle potřeby podtrhnutí určité atmosféfy. Asistent hudebního ředitele byl Lou Forbes. Hudbu skládal sám Max Steiner.

 Exteriéry, interiéry a kostýmy

     Za celkové umělecké zpracování je v titulcích uveden Lee Wheeler.  Za interiéry a exteriéry jsou odpovědní  Joseph B. Platt a Edward G. Boyle, který se staral o dekorace. Interiéry budov působí důvěryhodně a někdy jsou přepracovány do nejmenšího detailu. Jindy ovšem postrádám preciznost vyplnění místnosti a scéna je odehrána v podivném tmavém koutě. Například scéna, kdy Rett Butler a Scarlett uprchají z bombardovaného města zpět na Taru a snaží se jim ukrást povoz a koně. Dvacátá první minuta druhé hodiny je natočena ve tmě a v nejasných prostorách čehosi v pozadí. Divák neví ani to, jestli jsou venku nebo někde uvnitř a co přesně se kolem nachází. Nebo rodný dům hlavní hrdinky Tara. Po návratu Scarlett domů je dům zničený válkou, která zuřila i v té oblasti. Ale interiér působí až příliš zničeně a prázdně. Vše vypadá jakoby o několik století starší, špinavé či rozbité. Celkově to vypadá, jakoby dům vyhořel. Osvětlení je mizerné a několik svíček navozuje až hororovou atmosféru. Pokud to i byl záměr režie, vyprázdnění interiéru bylo přehnané. 

     Exteriéry mají znázorňovat venkov státu Georgia na jihu Spojených států amerických v průběhu americké občanské války. Časové položení děje je rok 1861 až 1877. Film sever proti jihu se zaznamenal do pamětí diváků i nápadnými barevnými záběry oblohy v pozadí herců. Obloha byla vždy romantická načervenalá či narůžovělá, podle toho jakou situaci chtěla režie vystihnout. Velké mraky ve vanilkové barvě se nepohybovaly a to, že scény s oblohou v pozadí byly točeny ve studiu, dokazují i stíny, které odráží světlo namířené na herce zepředu. Například v jedenácté minutě je vidět stín hole, kterou drží táta Scarlett v ruce na její blůzce. Následné sestřihy ze studia do exteriéru nejsou přesné a dnes si jich všimne snad i malé dítě.
         
    Maskéři odvedli také dobrou práci. Na začátku filmu hraje Vivien Leigh Scarlett, které je šestnáct let. Vypadá mladě a svěže. Hlavní hrdinka si přežije tři manželství i válku a na konci filmu je mnohem starší. Hereččin věk odpovídá věku hlavní postavy. Kostymér Walter Plunkett se postaral o autentické kostýmy z dob americké občanské války, které jsou přesvědčivé a slušivé. Na celý film dohlížel také historik Wilbur G. Kurtz. Nebylo ho moc zapotřebí, protože už samotná předloha byla napsána pečlivě a spisovatelka si ověřovala každičkou drobnost.

                          

Závěr

     Ve filmu se starý jih jeví jako úrodná země s rozkvétajícím hospodářstvím plná panství s bohatými pány a otroky. Kde se otroctví podává jako přirozené. Otroci, jako zaměstaní pracovití lidé, kteří jsou rádi za svou práci. Žijí se svými pány ve velmi dobrých vztazích. Třeba chůva Scarlett již ve třetím záběru dává svou starostlivostí najevo, že nepečuje o Scarlett pouze proto, že musí, ale její starostlivost vychází z upřímných citů. 

     Mnohé magazíny umístily tento film na přední místa žebříčků těch nejlepších. American Film Institute ho zařadil na šesté místo v roce 2007, v roce 2008 se umístil čtvrtý v žánru výpravných filmů. Ve své době se jednalo o třetí nejdražší film všech dob. Nezapomínejme, že to byl jeden z prvních barevných filmů. Tak jak uvádějí titulky, že Selznick  ve spolupráci s METRO – GOLDWYN – MAYER mají čest představit jejich produkt TECHNICOLOR, na který dohlížela Natalie Kalmus. O tom čím byl film ve své době, svědčí i to, že v době premiéry filmu byly guvernérem vyhlášeny prázdniny. Lístky byly až čtyřicetkrát dražší než obvykle. Film získal třináct nominací na Oscara a vyhrál sošky za nejlepší obraz, režii, herečku v hlavní roli, nejlepší scénář, herečku vedlejší role, nejlepší kinematografii – barvu a umělecké ztvárnění.

     Film je tak trochu obhajobou dob otroků a ukázkou toho, jak to tam fungovalo. Vypovídá o tom, že na jihu Spojených států kdysi sídlila vysoká kultivovaná společnost, která dodržovala striktně evropskou etiketu a mravy. Do svých rozměrů však vyrost právě kvůli strhujícímu příběhu lásky, který ukotvil v srdcích lidí.V úvodu bylo řečeno, že je to můj oblíbený film. V závěru ho nechci více chválit, ale myslím, že následovné fakty budou mluvit sami za sebe.