První dáma

     
     Na fenomén „First lady“ nenahlížím, jen jako na téma ženské, sofistikované či feministické, ale zamyslet se nad touhle postavou a její rolí v dějinách politiky je lákavé.  Slovní spojení „první dáma“ je oslovení prezidentovy manželky, které pochází ze Spojených států amerických, kde tohle sousloví vyjadřuje určitou funkci manželky prezidenta. Je to role, úřad či zaměstnání, které přísluší současné něžnější polovičce hlavy státu. V Evropě se ženám politiků nedostává obzvlášť velké pozornosti, ale ani jim není dáno takové břímě, jak je tomu u amerických sousedů. Proto se moje pozornost bude soustřeďovat spíše zaoceánským směrem a pokusím se zachytit a popsat můj pohled na minulost prvních dam. Jak se vyvíjela instituce první dámy, od pouhého přívěsku prezidenta až k vlastní svébytné instituci? Nakolik je image a styl první dámy nezávislý na prezidentském úřadu? Co všechno může ovlivnit první dáma a v čem všem se musí přizpůsobit? Do jaké míry je ovlivněn náš pohled na první dámu v poměru s úspěchy nebo omyly jejího manžela?

First Lady 

     Největší vlnu zájmu a pozornosti veřejnosti spustila před několika lety Hillary Rodhamová Clintonová, když se ucházela o jedno ze dvou senátních křesel za americký stát New York. Úplně obrátila pohled veřejnosti na post první dámy. Když se pak letos postavila do boje o prezidentské křeslo, jako jedna ze dvou největších soupeřů, vyvrátila všechny dosavadní představy o životě prezidentovy manželky. Bill  a Hillary Clintonovi chápali od začátku prezidentský úřad jako společnou záležitost dvou rovnocenných politických partnerů. Do této doby se ale na roly první dámy hledělo pouze jako na reprezentativní záležitost. Jednoduše, první dámy nikdy předtím opravdově nezasahovaly do vládnutí svého muže. Sice asi každý známe rčení: „Muž je hlava rodiny a žena krkem, který s hlavou ohýbá.“, ale speciálně v takovém případě, jako je úřad prezidenta se oficiálně na tyhle věci ani nepomýšlí. Dá se říct, že Hillary je první aktivní paní prezidentová.

     Kdysi Eleonor Roosveltová spolupracovala s manželem při vyřizování administrativních záležitostí a Rosalynn Carterová s Nancy Reaganovou výrazně v zákulisí ovlivňovaly své muže, ale u manželů Clintonových to bylo od samého počátku výrazně jinak.

     Role první dámy nikdy nebyla oficiálně vymezena a celé staletí dochází k debatám a kritikám co první dámě přísluší a co nikoli. V průběhu let první dámy v bílém domě svou úlohu neustále upřesňovaly, rozšiřovaly a nově definovaly.

Několikrát se stalo, že se první dámy dostaly k moci blíž jak bylo zvykem. V případě zranění prezidenta se stala jeho manželka najednou jakousi náhražkou. Například Edith Willsonová a Nancy Reaganová filtrovaly informace mezi jejich muži v nemocniční péči a veřejností.

     Titul první dámy znamenal pro Američany zpočátku velký problém, protože si nebyli jisti, jak by měli manželku prezidenta správně oslovovat.  Prezident sám byl z počátku oslovován jako „Jeho Výsost, prezident Spojených států amerických a ochránce svobody“ nebo „Mr. President“ a taky „Vaše Excelence“. První dámu uštědřovali tituly typu „Markýza“, „lady“ a nebo prostě jenom „Mrs. Washington.“

Pojem „First Lady of the Land“ (první dáma země) se objevil až koncem devatenáctého století. Poprvé ho obdržela Lucy Hayesová. A psaní tohoto titulu velkými písmeny, což signalizuje úřední charakter, se začalo až ve dvacátém století.

Neoficiální první dámy

     Dokud existuje svátost manželská, budou přetrvávat i první dámy. Jen pouhý dva ze čtyřiceti čtyř amerických prezidentů byli staří mládenci, když nastupovali do Bílého domu. James Buchanan a Grover Cleveland. Thomas Jefferson a Martin Van Buren byli zvoleni jako vdovci. Oba pověřili rolí první dámy své dcery. Rachel Jacksnová a Ellen Herndon Arthurová zemřely v období mezi zvolením a nástupu do funkce jejich manželů. Letitia Tylerová, Caroline Harrisonová a Ellen Wilsonová zemřely během funkčního období svých manželů. John Tyler a Woodrow Wilson se znovu oženili ještě během své funkce v Bílém domě.

     V situaci, kdy se prezidentem země stane muž, který je svobodný nebo vdovec, nebo ovdověl během funkčního úřadu, je automaticky za první dámu považována některá z jeho nejbližších příbuzných, která se ujme funkcí a povinností první dámy. Tak se stalo třeba roku 1829, kdy do funkce první dámy 7. prezidenta USA Andreuva Jacksona nastoupila jeho neteř Emily Tennessee Donelsonová, potom co prezident náhle ovdověl ještě před nástupem do úřadu. Po neteři tento post převzala jeho snacha. Žena 8. prezidenta Martina Van Byrena zemřela dlouho před jeho nástupem do úřadu a prezident tak jmenoval za první dámu svou snachu Angelicu Van Burenovou. 

     Prezident Williem Henry Harrison měl ženu nemocnou a proto se nemohla zastávat funkce první dámy. Pouze první rok. Po zbytek období byla za první dámu považována jeho snacha Jane Irwin Harrisonová. Priscilla Cooperová Tylerová se ujala funkce prví dámy 10. prezidenta Johna Tylera  v období mezi smrtí jeho ženy Letitie a nástupem  druhé ženy Lujie Gardiner Tylerové. První dámou 21.prezidenta Chestra A. Artura se stala jeho sestra Mary Arthurová McElroyová, po smrti jeho ženy. Rose Elizabeth Clevelendová byla sestrou 22. prezidenta Grovera Clevelenda a také vykonávala funkci první dámy. Další neoficiální první dámou se stala dcera 23. prezidenta Benjamina Harrisona a byla ní Mary Harrisonová McKeenová. Oficiální první dámou, která nebyla manželkou prezidenta byla Harriet Rebecca Laneová, neteř 15. prezidenta Jamese Buchanana, protože nebyl nikdy ženat.

Role první dámy

     V 19. století se většina žen prezidentů zarputile bránila plnit vyčerpávající veřejné povinnosti , které úřadu první dámy náležely. Některé dělaly všechno proto, aby mohly žít mimo Washington a jiné dokonce předstíraly nemoci a nechávaly se zastupovat. V následujícím století se ale hodně věcí změnilo. Takový odstup manželek prezidentů byl nemyslitelný jelikož v Americe ve 20. století začíná kralovat televize a média začínají pojem soukromí konkretizovat na pořád užší a užší pojem. Přesto některé první dámy pociťovaly tuhle svou úlohu jako přetěžké břemeno. 

     Eleonor Roosveltová i Jackie Kennedyová se sice uchylovaly na delší dobu z Bílého domu, ale důvodem byly spíše mimomanželské aféry jejich mužů. No a když jsme už u tohoto tématu, faktem je, že přes všechny četné manželské problémy, aféry a nevěry mužů v čele amerického národa nedošlo ani jednou jedinkrát k rozvodu prezidentského páru.  Mezi prvními dámami Ameriky se najdou tři , kterým byl prezident až jejich druhý manžel a tři bývalé vdovy. Tímto se američtí prezidenti liší od jejich evropských kolegů. Americký prezidentský úřad je natolik ovlivněn veřejným míněním, že víceré první dámy musely spolknout hořkost a dál hrát roly ideálního páru.

     Stará moudrost říká, že „za každým velkým mužem stojí velká žena“.

Do jaké míry jsou schopny ovlivnit první dámy vládnutí svých manželů? Jen do jaké sami chtějí. Záleží asi na jejích ctižádostivosti.

     Helen Herčin Taftová, byla na svou generaci až neobvykle politicky ctižádostivá. Zrušila pravidelné setkání manželek kabinetu, na kterých se podle zdrojů nevýslovně nudila a místo toho se pravidelně zúčastňovala konzultací svého manžela s politiky, diplomaty a přímo ovlivňovala i zásadní rozhodnutí prezidenta.

     Ellen Wilsnová byla otřesena katastrofálními hygienickými poměry v afroamerických obytných čtvrtích Washingtonu v USA. I když zemřela rok po nástupu do funkce svého muže, postarala se o urbanizační reformy a ty jsou odkazem trvalé hodnoty. Na její smrtelné posteli bych dokonce schválen zákon nazvaný „Ellen Wilson Law“. Tím poprvé v dějinách byl přijat zákon ze strany první dámy.

   Eleonor Roosveltová už od počátku působila jako politička a novinářka a po přestěhování do Bílého domu pořádala vlastní tiskové konference, na kterých byly zodpovídány politické otázky s jejím vlastním názorem, nezávisle na politice jejího muže. Od dob Eleanor vystřídala role pouhé hostitelky v bílém domě práce s veřejností jako nejdůležitější funkce první dámy. Od té doby se od první dámy automaticky očekává, že se bude angažovat také v nějakém nekontroverzním sociálním problému. Jackie Kennedyová se zajímala o ochranu památníků, Betty Fordová vystupovala za rehabilitaci alkoholiků, Nancy Reaganová se přimlouvala za protidrogové kampaně a Barbara Rushová si připsala zásluhu v boji proti analfabetismu. Obvykle odchodem z Bílého domu tyhle aktivity prvních dam nekončily.

     Od Eleanor Rooseveltové, která vyzvala lid, aby jí psal dopisy, první dámy zaměstnávaly celé štáby pracovníků, aby zvládly korespondenci a sociální závazky. Pet Nixonová obhajovala počet svých zaměstnanců i takto: „Když někdo z malého města dostane dopis z Bílého domu, ukáže ho všem sousedům a nezřídka ho dokonce otiskne v místním tisku.“ Pat jako prví absolvovala volební turné se strategickým návštěvním programem, při němž vyzdvihovala svého muže a jeho program. Manželky prezidentů se postupně víc a víc vměšovaly do politických problémů a podněcovaly reorganizaci „východního křídla“ Bílého domu, což je místo, kde má pracovnu první dáma. Tým Hillary Clintonové byl sice menší jako třeba Barbary Bushové, ale zato si přenesla svou kancelář do vytouženého západního křídla a byla v blízkosti prezidenta. Tím čerpala poznatky z vědomostí týmu manžela a také demonstrovala svoje pojetí prezidentského úřadu jako partnerství.

Jako královna

     Když 27. května 1789 poprvé vkročila Martha Dandridge Custis Washingtonová do New Yorku, byla uvítána ovacemi „Ať žije lady Washingtonová“. Snažila se reprezentovat jako „náhražka“ královny pro mladý americký národ, který alespoň z doslechu znal pompéznost evropských panovnických dvorů.

Americký prezident vykonává v systému USA současně dvě funkce: šéfa vlády i nejvyššího státního představitele. Což je odlišné od většiny evropských zemí. Tím ho tato pozice staví v očích svých občanů na mnohem vyšší pozici jak to bývá u prezidenta v Evropě. No a tenhle fakt hodně ovlivňuje i život jeho manželky. Dá se říct, že první dáma v Americe má mnohem významnější úlohu.

Feminismus?

     Postupná rostoucí úloha prvních dam byla spojována s feministickým hnutím. Ale první dámy tohle hnutí jak podpořily, tak i kolikrát šokovaly. 

     Překvapivá věrnost Hillary Clintonové při obvinění jejího muže z cizoložství postavila před ženské hnutí dilema. Hillary pro ně představovala typ zaměstnané samostatné ženy, která si buduje vlastní kariéru nezávisle na manželovi. I když jakmile bylo zapotřebí Clintonová se podřídila potřebám politiky jejího manžela. To všechno ale dělala ne jako první dáma, ale hlavně jako politička s chladnou hlavou a dostatečně zralým úsudkem. Najednou feministky nevědely co se vlastně děje, když se jejich oblíbenkyně Hillary  v aféře "Clinton versus Lewinská"  postavila za velké krize prezidentského úřadu na stranu manžela. Odpuštěním si získala miliony manželek , které taky už někdy přivřely oči. Tady ten čin nebyl výrazem tradiční ženské oddanosti, kterou by potěšila konzervativce, nýbrž promyšlený krok velice zkušené političky. Její šance k dosažení voleného úřadu neměly být zmařeny případným odvoláním z funkce jejího záletného manžela. Jedna ze sta nejlepších právníků v zemi, senátorka za stát New York a kandidátka na demokratickou nominaci v prezidentských volbách roku 2008 vždy jednala promyšleně a to jí vycházelo. A vychází jí to dodnes. Ve funkci ministryně zahraničních věcí USA a ve vládě nového prezidenta Baracka Obamy, jehož byla největší soupeřkou ve volbách do prezidentského úřadu a to všechno v době, kdy se už o jejím manželi téměř  neslyší. 

     Michelle LaVaughn Robinson Obama je současná první dáma 44. prezidenta Baracka Obamy. Vystudovala Princeton a Harvard University s titulem J.D. Právnička, z rodiny, které kořeny se dají vystopovat až do období před občanskou válkou, kdy její pra-pradědeček i pra-pra prababička byli otroci. Od kariéry právničky, přecházela  přes asistentku chicagského starosty, práce u neziskových organizací, pod děkanka chicagské university a viceprezidentka Nemocnic chicagské university, kde její příjem přesahoval dvounásobně plat jejího manžela ze Senátu Spojených států amerických.

Martha Dandridge Custis  Washington, nazývaná také „Pasty“ se 6. ledna 1759 provdala za tehdejšího plukovníka virginské milice, který byl jejím druhým manželem. Peníze bohaté vdovy pomohly jejímu manželi v kandidatuře do parlamentu. Tehdejšího „Hous of Burgesses“ ve Williamsburgu.

     Dorothea „Doley“ Payneová Toddová Madisonová, žena 4. prezidenta byla podle výzkumů nejpopulárnější americká první dáma 19. století. Udávala tehdejší kurz módy  a proslavila se i tím, že z farmy, kterou měli s manželem ve Filadelfii propustila všechny otroky na svobodu. James Madison byl jejím třetím manželem a po jeho smrti získala místo ve Sněmovně reprezentantů v době, kdy pro ženy v politice nebylo místo.

     Sarah Childress Polková byla jedinou první dámou, která přistoupila na opravdové politické partnerství, když si vzala svého manžela, 11. prezidenta Jamese Polka.

     Mary Ann Todd Lincoln byla další zajímavou osobností z řad prvních dam. Byla ženou 16. prezidenta USA Abrahama Lincolna. Pocházela z rodiny senátora a dostalo se jí dobrého vzdělání. Její matka zemřela, když byla ještě dítě. Od mala se o nich starali otroci , ale celý život měla odpor vůči otrokářství. Život jí uštědřil více ran a tak trpěla psychickými potížemi a léčila se také nakupováním. Její nákupní horečky stály Bílý dům nemalý peníz. Po vraždě jejího manžela v dubnu 1865 velmi trpěla. Její nemoc pro nakupování jí tehdy dohnala do velké finanční tísně a byla nucena prodávat své šatstvo co za ty léta nasbírala. Po smrti jejích synů upadla do depresivních stavů a léčila se i v Mariánských Lázních.

Nárokovala si u kongresu o rentu po svém zemřelém muži, bylo jí vyhověno a tato tradice se uchovala dodnes. Poslední roky života skončila v psychiatrické léčebně, kam jí dal zavřít syn Robert, který ji prohlásil za nesvéprávnou, aby se dostal k majetku.

     Edith Kermit Carow Roosveltová byla druhou manželkou prezidenta Theodora Roosevelta, který byl prvním prezidentem 20. století. První nazvala prezidentovo bydliště Bílým domem a zavedla v něm schůzky s ženami členů kabinetu.

     Anna Eleanor Roosveltová byla manželkou 32. prezidenta USA Franclina Roosevelta a tahle shoda jmen s její předchůdkyní nebyla náhodná. Byla totiž její neteří. Ona, její manžel i strýc z tátovy strany pocházeli všichni ze stejného rodu, který založil Clease Martenszena van Rosenvelta, který emigroval do Nového Amsterdamu z Nizozemska. Z máminy strany byla zas potomkem Williama Livingstona, který podepisoval Ústavu Spojených států amerických.

     „Bess“ Elizabeth Virginia Wallaceová Trumanová, žena 33. prezidenta USA Harryho S. Trumana, byla opakem svých předchůdkyň, které se ve 20. století pokoušely angažovat v politice. Sice se svému manželovi starala o administrativu, ale ona sama s tiskem nekomunikovala a zřídkakdy odpovídala na dopisy. Vysloužila si přezdívku „Lady No Comment“.

    Jacqueline „Jackie“ Lee Bouvierová Kennedyová Onassisová, manželka 35. prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho je jednou z nejznámějších prvních dam vůbec. Pocházela z velmi dobrých poměrů, i přes tehdejší hospodářskou krizi vyrůstala v luxusu, obklopena služebnictvem. Jako novinářka a fotoreportérka působila taky v Londýně a díky svému povolání se seznámila se svým manželem. Jejich sňatku požehnal i sám papež. Asi nejvíce jí proslavil její proslulý velmi dobrý vkus oblečení, který dodnes udává módní trendy. V okamžiku své smrti v roku 1994 byla nejslavnější Američankou 20. století.

     Nancy Davisová Reaganová s manželem Donaldem Reaganem byli prezidentským párem, o kterém plakáty říkaly „z Hollywoodu do Bílého domu“, což je asi nejvýstižnější. Nancy byla Ronaldova druhá manželka. Angažovala se v protidrogové a protialkoholické pomoci mladistvým. Překonala rakovinu prsu, které jí amputovaly a v současnosti žije v Kalifornii.

     Další slavná rodina v Bílém domě je rodina Bushových. George H. W. Bush se stal 41. prezidentem USA roku 1989. Jeho žena Barbara Pierce Bushová je matkou dalšího amerického prezidenta Georga W. Bushe a bývalého floridského guvernéra Jeba Bushe. A je taky tchýní Laury Bushové, učitelky, demokratky a manželky 43. prezidenta USA. Laura Bushová se v Bílém domě pozdržela do roku 2009. na veřejnosti se moc neprojevovala , ale víme, že byla od začátku proti válce v Iráku a

na rozdíl od svého silně věřícího manžela podporovala výzkum na embryích.